Honza Marcinek
Kniha, která byla na mě příliš náročná (spíš jde o filozofickou knihu) a podle mě ji ocením až později, kdy budu architektuře lépe rozumnět a chápat ji. Není divu, že ji milují studenti architektury, kteří tím vlastně žijí a někteří i podobným jazykem dokonce i mluví. Já se k tomu nejdříve budu muset dopracovat.
Koncept na knihu je to super. Problém všeho je ale samotný autorův text. Kdyby to celé napsal Ladislav Zibura, tak je to skvělé a zábavné čtivo, které je schopné úspět i na zahraničním trhu. Autor měl jedinečnou příležitost poznat zajímavé osobnosti, ale bohužel se tolik toho o nich nedozvíme. Což asi ani není záměr knihy. Původně se jednalo o studii, jejíž výsledek je potom na konci ve dvou stránkách.
Ale Stanislava jsem měl možnost poznat osobně na Creative Mornings, jehož přednáška byla jedna z nejvtipnějších. Což možná je důvod, proč nejsem z knihy tak nadšený. Ten humor a zábavné vyprávění mi tam chybělo.
Kdysi jsem měl problém s knihou Myšlení, rychlé a pomalé a doufal jsem, že tato kniha mě nadchne víc. Jenže bohužel asi nejsem na tento typ knih stavěnej. Ani nevím, komu bych tu knihu mohl doporučit. Možná těm, kteří sázejí v různých sázkařských společnostech, jenž nabízí možnost si vsadit i na určité společenské situace a ne jen sportovní utkání. Při čtení jsem si totiž vzpomněl na muže, který si vsadil na vítězství Trumpa a nakonec vyhrál 1,445 milionu.
“Uvažuj samostatně. Věnuj čas rozsáhlejším článkům. Předplať si tištěná média - podpoříš investigativní žurnalistiku. Pochop, že nezanedbatelná část sdělení šířených po síti ti škodí a chtějí tě zneužít. Informuj se o webových stránkách, které provádějí rozbor propagačních kampaní, někdy i řízených ze zahraničí. Když nějakou informaci předáváš druhým, přijmi za ni zodpovědnost.”
Ano, v současné době velmi aktuální téma a tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý. Uvědomí si, že se historie mnohokrát opakuje a je jen na nás, zda to necháme dopustit.
Velmi krásně zpracovaná kniha o historii map Čech, Maravy a Slezka. Člověk hned dostane chuť se stát sběratelem, protože kartografie je umění samo o sobě. Četlo se to lépe než Naše mapy odedávna do dneška od Karla Kuchaře a navíc je tato kniha mnohem aktuálnější, místy také jde více do hloubky. Takže se toho člověk dozví více o našich dějinách (Například jsme měli do druhé poloviny 18. století obrovské množství rybníků - 76 815 hektarů. Ale pak začala růst potřeba zemědělské půdy a mnoho rybníků zaniklo.) a také si uvědomí, jak v průběhu historie zdevastoval nenávratně některá území.
To co je Žízeň po životě od Irvinga z uměleckého pohledu, tak je Vyměřování světa z cestovatelského pohledu. Krásný a skutečný příběh dvou neskutečných osobností z německé historie - cestovatel a matematik. Já mám pro Humboldta slabost od té doby, co jsem četl knihu Vynález přírody od Andrey Wulfové, takže jsem některé pasáže už znal a těšil se tak na epizody s Carlem Friedrichem Gaussem. Každý, kdo se do knihy začne, bude chtít vědět víc nejen o samotných postavách, ale i věcech kolem nás.
Tak kniha obsahuje všechno! Máte rádi cestopisy? Je to tam! Máte rádi humoristické romány Petra Šabacha? Je to tam! Máte rádi architekturu? Je to tam! Máte rádi životopisy? Je to tam! Martin Rajniš za svůj život nasbíral tolik zážitků, že my bychom potřebovali několik životů. Což vám možná otevře oči a uvědomíte si, že žijete jen jednou a ve svém stáří budete chtít také na něco vzpomínat (a neříkat, to jsem tenkrát na tom Facebooku viděl ten příspěvek o...). Ač pan profesor žil v ne příliš příznivé době, dokázal se tomu postavit čelem a zařídit si život podle svého, nikoliv podle toho, jak diktovali bolševici. A podle zážitků z knihy je vidět, že to stálo za to!
Takové sci-fi, ne-sci-fi:) Moje první kniha od Hakla, kterou jsem četl, a mile překvapila. Ze začátku jsem si musel zvyknout na jiný styl vyprávění, ale poté jsem se do toho ponořil a kniha se krásně četla až do konce. (Ne)obvyklý milostný příběh mezi člověkem a humanoidem zasazený do Českého prostředí bylo příjemné zpestření oproti klasickým sci-fi příběhům, které se odehrávají v jiných světech. Až se mi chce skoro říct, že je to v podstatě obyčejný milostný příběh, do kterého byl přidány slovíčka ze světa robotiky a umělé inteligence. Jenže o tom literatura taky je.
Kniha je trošku zavádějící, protože se ve skutečnosti nenaučíte, jak se stát spisovatelem. Dozvíte se jen, jak se Murakami stal spisovatelem, a jakým způsobem píše. Jeho přístup je velice unikátní, a kdyby se ho snažil někdo napodobit, tak si asi vyláme zuby. A to je právě to, co jsem si z knihy nejvíce odnesl. Každý si musí najít svůj styl a psát knihy po svém. Murakami vás muže maximálně nasměrovat a navíc vám hezky odpoví na ty nejčastější otázky začínajících spisovatelů. Je to v podstatě taková Murakamiho verze knihy O psaní od Stephena Kinga.
A moje nejoblíbenější pasáž z knihy, se kterou se zcela stotožňuji je: “Co se mne týká, řekl bych, že pro aspiranta spisovatelské dráhy je hlavně především potřeba, aby přečetl co nejvíc knih. Kdo si teď říká, že by na takovou odpověď přišel taky, má pravdu a já se mu omlouvám, nicméně trvám na tom, že jde podle mne o zásadní a zcela nepostradatelný trénink pro psaní románů. Abyste mohli psát, musíte chápat, jakým způsobem je literatura utvářena, a mít to od základů prožité až do morku kostí.”
Povinná literatura pro všechny stratégy. Ač je kniha již par let stará a svět reklamy se výrazně změnil, tak k mému překvapení je zde spoustu aktuálních poznámek, které stále platí a změní vaše vnímání strategického plánování kampaní. Na knize je skvělé, že v ní je spoustu počátečních prací agentury CP+B, které díky svému malému rozpočtu udělaly díru do světa a díky tomu nezestárnou. Nechte se inspirovat i vy;)
Ač velmi krásně zpracovaná drobná knížka, její čtení bylo náročnější. Co se týče vyprávění, tak by se František mohl přiučit Ziburovi a jeho putováním do Jeruzaléma či Tibetu. Člověk po přečtení rychle zapomene, co všechno František Skála zažil během cesty do Benátek. Spíš než knížka je to výstavní kousek do knihovny, který si každý rád letmo prolistuje.
Tato kniha prý patří mezi povinnou literaturu na školách, takže nechápu, jak jsem se k ní dostal až teď. Každopádně jsem rád, že jsem ji po těch letech objevil (díky doporučení) a mohl si ji přečíst. Vincent měl velice těžký život a díky Irvingovi můžete nahlédnout do těch jeho útrap a cítit s ním dobro i zlo, které prožíval v různých kapitolách svého života (rozdělené do měst, ve kterých zrovna působil). Vincent je opravdu jedním z nejpozoruhodnějších malířů, jehož díla teď můžeme obdivovat v galeriích po celém světě, jak si to vždycky on přál. A po této knížce bude pravděpodobně každý vnímat jeho díla naprosto jinak.
Sprint je skvělá metoda, kterou vlastně dělám celou dobu, jen v trošku poupraveném podání. Takže tato kniha mi krásně ukázala, jak bych se sám mohl zlepšit a hlavně pracovat efektivněji. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny po dnech a já doporučuji je číst taky tak. Od pondělí do pátku. Každý den tak můžete vstřebat to, co jste se nového dozvěděli a rozmýšlet, jak by vypadal sprint vašeho projektu.
Doporučuji všem markeťákům, startupistům a jiným game changerům.
Po přečtení jsem si uvědomil, že se snažíme být stejně úspěšní jako jiní. Ale ve skutečnosti bych se měl snažit být úspěšný sám sebou. Neexistuje univerzální metoda, která vás udělá úspěšným v tom, co děláte. Některé metody pravděpodobně nikdy nevyzkoušíte (James Fadiman si dává mikrodávky psychedelik), ale jiné by vás nejspíš bavily (Seth Rogen používá jako nástroj různé druhy marihuany v závislosti na situaci. Například k psaní a kreativnímu myšlení konopí jménem Jack Herer). Každý si tak ke své práci musí vytvořit ideální metodu, která mu vyhovuje. A právě tato kniha vás může nasměrovat.
Kniha, kterou nemůžete přečíst na jeden zátah. O to víc ve vás zůstane, protože s hrdiny knihy zůstáváte déle a poznáváte je prostřednictvím dopisů. V té knize je zachována krása této “old-fashioned” komunikace. Pan Satinský měl talent na psaní a napsal tolik krásných myšlenek a vyjádření citů, že ho obdivuji. Díky této knize si uvědomíte, jak dnešní generace mladých zanevřela nad otevřenou komunikací a vyjadřování lásky prostřednictvím slov. Nyní už jsou to jen emojis, gify apod. Proto by tato kniha měla být povinností pro každého mladého čtenáře, aby si uvědomil krásu slov.
Báječná kniha, která vás nadchne si psát cestovatelské deníky a pohlížet na svět kolem vás trochu jinak. Cestovatelé byli mnohdy větší hrdinové než kdokoliv jiný, protože se odvážili vyrazit někam, kam se nikdo jiný neodvážil. Tehdy to byli lidé, kteří cestovali nejen za poznáním sebe sama, ale i světa, ve kterém žijí. To u dnešních travel bloggerů nenajdete. Mně se vytvořil další seznam autorů, jejichž díla si chci přečíst a už teď se na to těším!
Překvapuje mě, že si mnoho lidí stále myslí, jak je kreativita genetická záležitost. Tato kniha vás přesvědčí o tom, že je to spíše tím, v jaké společnosti se pohybujete (místa, kde se debatuje; investuje do umění; kombinují nápady a nebojí se selhání). Je to krásně ukázáno na příkladech míst, které toho jsou důkazem. Od Atén, přes Chang-čou, Florencii, Edinburgh, Kalkatu až po Silicon Valley.
Na knize je krásný dějepisný pohled, protože jsem neměl zdání o některých míst, které byly inspirujícím místem a proč tomu tak bylo. Člověk má touhu pak tyto místa navštívit a zkusit nasát jejich atmosféru, kde doslova vznikaly dějiny.
Tak konečně jsem pochopil, proč se tato kniha jmenuje Shoe Dog (říká se tak lidem, kteří jsou posedlí botami) a odkud pochází název Nike (Chrám Athény Niké v Řecku, který objevil díky cestování po světě).
Kniha je úžasným nahlédnutím do myšlení Phila Knighta, jak vybudoval svůj byznys a jak uvažoval o všech krocích, které dělal. Uvažoval nejen jako obchodník, ale i jako stratég, který dokázal vybudovat značku, které důvěřují nejen její zákazníci, ale především zaměstnanci.
A co je nejdůležitější? Obklopte se lidmi, kteří věřím vám a vaší vizi.
Další z řady knih o tom, jak se naše mysl dá snadno ošálit. Pokud už jste četli něco od Malcolma Gladwella a nebo jednu z nejznámějších knih Myšlení, rychlé a pomalé od Daniela Kahnemana, tak vás už téměř nic nepřekvapí. Člověk občas prostě vidí jen to, co potřebuje vidět (více než polovina nehod motocyklistů je způsobeno kolizí s autem a 65 procent těchto nehod je způsobeno tím, že auto začne zatáčet doleva a nevidí motocyklistu - problém je bohužel ten, že řidič v zrcátku automaticky vyhlíží auto, nikoliv motorky).
Takže poučení z této knihy: Dávejte si pozor, na co se díváte.
Jak by svět byl krásný bez lidí... Ano, pokrokem ničíme planetu čím dál více, i když v současné době si to i více uvědomujeme a snažíme se proti tomu bojovat. Nicméně už jsme způsobili některé věci, které navždy budu mít vliv na přírodu (plast, který se nikdy nerozloží). Svět bez lidí chvíli bude vypadat jako velmi ponuré místo, jako z katastrofických filmů. Na Zemi je přes 400 jaderných elektráren, které bez obsluhy lidí způsobí horší katastrofu než byl Černobyl a z těchto míst se stanou zóny smrti, kde nic neporoste a nebude žít. Co mě však překvapilo nejvíc, bylo to, že města taková zaniknou rychleji, než jsem si myslel. New York může skončit pod vodou (město musí každý den odčerpávat 13 milionů galonů vody z tunelů metra, kam zatýká neustále voda). S lidmi vyhynou i domestikovaná zvířata, která jsou na lidech závislá a stanou se obětí predátorů.
My lidé jsme zašli příliš daleko a je jen na nás, zda tuto chybu napravíme, jinak se nám to může pěkně vymstít.