Když se poprvé objevily zprávy, že Darren Aronofsky, režisér známý psychologicky intenzivními filmy jako Pi a Requiem za sen, se chystá adaptovat tento román, vypadalo to pro mě jako zvláštní volba. Ale postupně mi při čtení začalo docházet, proč je tento materiál pro režiséra přirozenou volbou.
Aronofského přitahují postavy, které procházejí hlubokou proměnou, často v důsledku brutálních a neúprosných okolností. Tato klíčová myšlenka je jádrem knihy Dopaden při činu. Hank na začátku románu působí jako obyčejný člověk – bývalá středoškolská baseballová hvězda, jehož život sklouzl do průměrnosti. Ale jak příběh postupuje, Hank je neúnavně tlačen za své fyzické i psychické hranice. Román sleduje jeho sestup do světa násilí, korupce a paranoie, což ho nutí opustit svou minulou identitu a přijmout mnohem temnější realitu. Aronofsky je mistr v zobrazování takového psychologického zhroucení, což z něj dělá ideálního režiséra, který Hustonův román převede na plátno.
Navíc Hustonova próza má viscerální kvalitu, kterou Aronofsky může oživit svým intenzivním, často klaustrofobickým režijním stylem. Tempo knihy je neúprosné, stejně jako napětí, které prostupuje filmy jako Černá labuť nebo matka!. V knize je téměř dusivý pocit nevyhnutelnosti – zatímco Hank se snaží uniknout svému osudu, svět kolem něj se zdá, že se stahuje.
Aronofského volba adaptovat tuto knihu odráží pokračování jeho zájmu o zkoumání psychické a fyzické destrukce jeho postav. V mnoha ohledech Hankova cesta rezonuje s Aronofského předchozími protagonisty: lidmi, kteří jsou hnáni na hranici sil silami, které nemohou ovládat, a nakonec z toho vycházejí hluboce změněni. Hustonův noir thriller by se mohl zdát jako nečekaný přírůstek do Aronofského filmografie, ale v jádru je to dokonalé médium, které umožňuje režisérovi pokračovat ve zkoumání lidské transformace skrze bolest a chaos.
V rukou méně schopného filmaře by tato látka mohla být primitivním kriminálním thrillerem. Ale s Aronofskym na režisérské židli má potenciál stát se silnou studií přežití, identity a extrémních opatření, ke kterým lidé sahají, když jsou zatlačeni do kouta. Stejně jako to udělal se spirálovitými posedlostmi Maxe Cohena z Pi nebo tragickými závisláky z Requiem za sen, Aronofsky pravděpodobně použije Hustonův román jako plátno k prozkoumání temných zákoutí lidské mysli, čímž udělá z knihy nejen kriminální thriller, ale také filmový zážitek, který se ponoří do nejhlubších částí lidské podstaty.
Detektivka to není špatná. Popravdě si nejsem jist, zda jsem někdy četl nějakou knihu popisující záhadu zamčeného pokoje, takže tento formát pro mě byl nový a z počátku jsem měl problém se do toho dostat a začíst. Trvalo několik dní, než jsem se prokousal první stovkou stran, ale postupně jsem se do toho dostával a v druhé půlce to nabralo mnohem lepší tempo a já knihu dočetl rychle. Postava Kijoši Mitarai mi nesedla a nějak mě to odrazuje zkoušet jinou japonskou detektivku. Ale možná to bylo tím, že autor poskytuje čtenáři informace k tomu, aby sám odhalil záhadu. Možná právě autorovo challengování čtenáře mě iritovalo, protože jsem se chtěl ponořit do příběhu a nechat se jím unášet.
Wow, ta kniha mě překvapila v mnoha ohledech a jsem strašně rád, že jsem si tu knihu přečetl. Doporučuji ji teď každému, kdo chce pochopit, proč některé věci cítíme tak, jak cítíme. Není to jen kniha o tom, co bychom si měli uvědomovat při výchově dětí. Kniha mi pomohla změnit i některé mé stávající návyky vůči přístupu k ostatním.
Kniha je kolekcí esejí různých populárních her, takže každý si tam najde to svoje (možná to byl záměr, aby oslovila co nejvíce hráčů). Je to velmi příjemná jednohubka k přečtení, protože je opravdu dobře stylisticky napsaná. Ale popravdě by každá esej mohla být počátkem samostatné knihy a po každém přečtení kapitoly jsem si říkal, jaká je vlastně spojující linka knihy a co bych si přesně z toho měl odnést. Na druhou stranu po přečtení musím zpětně ocenit knihu Umění počítačových her od Heleny Bendové, které jsem musel zvýšit počet hvězd.
Tuto knihu jsem dlouho odkládal, protože jsem si myslel, že se bude jednat o další manuál, jak lépe kontrolovat svůj čas. Pak jsem se dostal do situace, kdy jsem si říkal, že potřebuji něco se svým časem udělat a vytáhl jsem knihu z knihovny. Ale kniha mě velice mile překvapila, protože nejde o další techniky „time managementu“, jejichž cílem je dosáhnout maximálního výsledku v co nejkratším čase. Jde spíše o velmi čtivé pošťouchnutí k tomu, abyste svůj drahocenný, omezený život využili způsobem, který z vašeho života může udělat život plnohodnotný. Takže doporučuji k přečtení, pokud patříte k těm, které často trápí, že nejsou schopni všechno stihnout.
Všechny knihy od Hugha Howeye jsem si pořídil, protože se mi nechtělo čekat na další sérii seriálu od Apple TV. Jako obvykle došlo v rámci seriálu k větším zkratkám, ale přesto se mi líbí, jak je to věrné knize. První série seriálu ve ve skutečnosti první půlka této knihy, tak jsem byl rád, že mohu rovnou pokračovat dál a čím jsem v tom byl hlouběji, tím napínavější to bylo. Ke konci už jsem pomalu ani nebyl schopen normálně dýchat a o to víc se těším na pokračování knihy.
Bylo velmi příhodné, že jsem knihu začal číst, když se na HBO objevil skvělý seriál Šógun. Člověk pak kromě příběhu mohl ocenit i celou škálu jiných věcí na pozadí děje. Zejména právě architekturu. V této knize je ohromující množství informací o japonské architektuře a jako správná kniha o architektuře je doprovázena ilustracemi, které vám pomohou pro lepší představu a otevře vám to oči pro nové aspekty světa, o kterých jste nikdy moc nepřemýšleli. Kniha byla napsána v 80. letech 19. století, tedy v době, kdy se rozsáhlé poznávání jiné kultury dělo prostřednictvím vyčerpávajících průzkumů, jako je tento, takže autor srovnává japonskou společnost s americkou, což na některých místech je pak znát, jak vyspělá kultura Japonsko byla a je. Nicméně právě stáří knihy a detailní rozebírání každého aspektu přidalo na náročnosti čtení knihy. V dnešní době by z toho mohl být skvělý dokumentární seriál na Youtube.
Velmi zajímavě uchopený životopis prvního amerického sériového vraha, který je kombinován s mapováním městského vývoje města Chicago, resp. Světové výstavy, která se uskutečnila v roce 1893. A jejíž cílem bylo zejména překonat světovou výstavu v Paříži v roce 1889, v rámci které byla postavena Eiffelova věž.
Filip napsal skvělou knížku, která shrnuje jeho dosavadní zkušenosti s automatizací a umělou inteligencí. Je srozumitelná pro všechny a i když v některých ohledech možná zestárne, co se týče některých zmíněných nástrojů. Ale to vůbec nevadí, protože kniha o především o změně mindsetu u vašeho dosavadního způsobu práce. A věřte mi, že pokud si myslíte, jak už jste produktivní, tak s touhle knihou si uvědomíte, že to jde posunout ještě dál.
Děláte si starosti s udržením pozornosti lidí při prezentacích?
Nejste si jisti, kde začít při psaní eseje nebo zprávy?
Připravujete se na pohovor a přemýšlíte, jak sdělit všechny své názory?
Vysvětlování – identifikace, destilace a sdělování toho, co chceme říci – je umění. A moderátor a novinář BBC Ros Atkins, autor virálních vysvětlujících videí „Ros Atkins about...“, je v tomto oboru mistrem. V této knize se Ros dělí o tajemství, která se naučil během let práce v redakcích pod vysokým tlakem. Vysvětlí vám sedm kroků, které je třeba udělat, abyste se vyjádřili jasně a působivě.
Ať už v práci, ve škole, nebo doma, všichni můžeme prospěch z toho, že dobře a jasně vyjádříme. Kniha Umění vysvětlovat je plná praktických příkladů a je povinnou četbou pro každého, kdo chce zdokonalit své komunikační dovednosti.
Já jsem si tuto knihu pořídil samozřejmě kvůli práci v marketingu a nemá to daleko od toho, jak se připravuji na prezentace strategií a nápadů klientům. Kniha mi pomohla v některých ohledech a dokonce se díky jeho praktickým radám při formulování emailů dostanu na další úroveň komunikace.
Jeho práce vysvětlování se tak hezky propsala do této knihy, ke které se rádi budete vracet.
Bylo jen otázkou času, kdy Michal Pastier vydá svou knihu. Upřímně jsem ji čekal dříve a v menším rozsahu, ale Mišo udělal chytrý tah, že si počkal, aby posbíral dostatečně velkou hromádku střípků z práce v reklamě a namingu. Právě to přidává na unikátnosti této knihy, ve které se mísí umění byznysu s brandingem (nicméně nepočítejte s tím, že byste ušetřili místo v knihovně koupí této jedné knihy místo dvou jiných knih o brandingu a marketingu).
Michal je mistr v hledání/nalézání zajímavých střípků a jejich vzájemných propojování (to je ostatně charakteristika kreativity). Vždycky mě na něm fascinovalo, že někde objeví něco zajímavého a dá to do jiného kontextu a vznikne z toho ještě něco zajímavějšího (proto jsou tak oblíbené jeho prezentace na různých konferencích). A přesně tenhle princip využil i při skládání/psaní této knihy. Vzal něco existujícího (a někdy zcela nudného) a překlopil to do zajímavějšího formátu, který je pochopitelný i pro laiky.
To je právě jedna z nejkrásnějších věcí na této knize. Marketing je totiž charakteristický tím, jak všechno musí znít komplikovaně, aby lidi mimo marketing měli dojem, že to sami nezvládnou. Michal se touto cestou nevydal. Právě naopak. Vzal existující canvasy, frameworky, modely, a ty následně kreativně zjednodušil a polidštil, aby jim rozumněl kdokoliv a byly mnohem zapamatovatelnější.
Druhým pozitivním bodem je, že kniha není jen o self-promo. Obálka knihy to tak trochu naznačuje nejen portrétem autora knihy, barevností a wordingem, že kniha obsahuje přes 100+ lekcí z praxe. Michal do své knihy naštěstí zahrnul obrovské množství zajímavých příkladů jiných značek a firem. A to včetně špatných příkladů a neúspěchů.
To mě vede asi k jediné slabině knihy. Přestože jsou v knize i příklady špatného namingu, tak se nikdy nejedná o příklady z vlastní praxe (například přejmenování vlastní agentury z BigNameTheory na GoBigName, nebo že se v Chorvatsku baví názvem Zaraguza, protože v chorvatštině to odkazuje na dětskou prdelku).
Nicméně kniha „Žltá kniha budovania značky“ je přesně ten druh knihy, z které se stane klasika v českém a slovenském marketingovém rybníčku, jež budou lidé citovat vedle marketingových stálic jako jsou Les Binet, Byron Sharp, Jenni Romaniuk, David Aaker, Rob Meyerson a další.
Na závěr bych tak chtěl poděkovat Michalovi nejen za tu užasnou příležitost s ním spolupracovat a nahlédnout pod pokličku jeho tvorby, a také za to, že si ve svém bohatém pracovním i osobním koloběhu našel čas napsat tak skvělou knihu, ke které se budu vracet právě kvůli těm zajímavým střípkům, se kterými budu moci dělat dojem u svých kolegů :)
Ač velmi bravurně popisuje morovou katastrofu, která postihla Londýn a jeho okolí, tak jsem se musel neustále přemlouvat k dočtení knihy, protože se to místy opakovalo. Měl jsem dojem, že se autor postupně opakuje. Ale na druhou stranu mě fascinovala doba, ve které autor žil, a jakým způsobem se přistupovalo k pandemii (vzhledem k současné situaci, kterou způsobil koronavirus COVID-19). Možná právě proto se mi těžko vracelo ke knize. Bylo tam tolik podobných paralel se současností.
Jsou thrillery, ze kterych mrazi, protoze jsou skvele napsane. Pak jsou thrillery, ze kterych mrazi jeste vic, protoze jsou nejen skvele napsane, ale i pravdive. Bellingcat jsem zacal sledovat v dobe, kdy vydali clanek o tom, kdo sestrelil letadlo na uzemi Ukrajiny. Od te doby me fascinuje jejich metody dostupne zurnalistiky a tato kniha vam predstavi nejen vznik teto moderni zurnalistiky, ale snazi se tez odpovedet na dulezite otazky tykajicich se socialnich siti, archivace zaznamu apod. Cetlo sw to jednim dechem a vy nevericne budete kroutit hlavou, co vsechno se da dohledat a hlavne jak vytvorit neprustrelne dukazy.
Jednou za čas se v médiích, na oborových konferencích nebo na nějakém agenturním večírku rozvíří debata o tom, zda je kreativnější česká nebo slovenská reklama. Slovenské agentury jako je Zaraguza nebo Triad Advertising si dokázaly vybudovat renomé i na českém trhu a jejich zástupce můžete potkávat na pódiu při přebírání cen za kreativitu i efektivitu.
Povídá se, že český trh je bezpečnější a klienti chtějí dělat spíš konzervativní věci. Slovenský trh musí být odvážnější mimo jiné kvůli malému mediálnímu trhu, agentury se tak nemohou spolehnout jen na nákup médií a hledají kreativní způsoby, jak dostat sdělení k lidem. Dalším z důvodů jsou také nižší marketingové rozpočty – a právě to se stalo základem první knihy o marketingových rozpočtech slovenském trhu Budget Cut, kterou napsali spolumajitelé agentury Triad Advertising Martin Woska a Jaro Zacko.
Autoři v knize popisují principy, které je třeba vzít v úvahu, abyste mohli dělat úspěšný marketing. Základem frameworku „BDGT“ (jako osekaný BUDGET) jsou čtyři důležité zásady – osekat zbytečnosti (Bullshit), nedá se (Dont's), nejasné cíle (Goals) a šablonovité přemýšlení (Templates). Všechny tyto zásady vychází ze zkušeností, které buď zažili samotní autoři, jejich klienti nebo kolegové z branže.
Pokud alespoň částečně sledujete komunikaci agentury, tak jste v průběhu času mohli narážet na podklady ke knize v rámci firemního blogu či podcastu (tuhle epizodu vřele doporučuji, za mě je to jeden z nejzajímavějších marketingových rozhovorů). Což ve vás při čtení knihy může sem tam vyvolat déjà vu. Naštěstí upravená knižní podoba získala praktičnější formu. Až si říkám, že autoři použili k sepsání své knihy všechny zmíněné principy kromě poslední, protože v podobě a struktuře knihy šli více na jistotu. Nelze totiž přehlédnout inspiraci šablonami, na které v poslední letech můžete narazit u populárních marketingových knih jako jsou Strategy is your words nebo How not to plan. To ale není něco, co by shazovalo kvalitu knihy – spíš naopak.
Ale jestli si myslíte, že už jste četli dost marketingových knih, a kladete si otázku, zda má smysl si pořizovat další. Tak vám jedním slovem odpovím: Ano.
A rád vám doplním několik důvodů, proč byste si měli knihu pořídit. Jednak je tu konečně kniha, která pracuje s daty z českého a slovenského trhu. Víc relevantnější to být nemůže. Určitě jste se při obhajování vaší strategie mnohokrát setkali s protinázorem, že zahraniční případovou studii nebo dokonce výzkum z Ehrenberg-Bass Institute for Marketing Science nemá smysl brát v úvahu, protože se jedná o jiný trh, kde se spotřebitelé chovají jinak. A ač autoři v této knize zmiňují sem tam úspěšné případovky ze zahraničí, tak staví zejména na případových studií z česko-slovenského trhu.
Druhým důvodem, proč kniha stojí za přečtení, je její single-minded přístup. Zatímco mnoho marketingových knih se snaží obsáhnout co nejširší spektrum know-how, aby pokryly nejširší spektrum čtenářů, tak Martin a Jaro se rozhodli pro jednu skvělou věc a tím je zaměření na jediné téma, kterým je rozpočet. Jednak je to jeden z výše zmiňovaných důvodů, proč bývá Slovensko vnímáno za kreativnější, a s čím mají velké zkušenosti. Ale zároveň je to téma, kterému není věnována dostatečná pozornost, i když se jde o jednu z nejdůležitějších položek v marketingu.
Třetím a posledním důvodem, proč si knihu koupit, je jeden z jejích autorů – Martin Woska (Jaro Zacko mi doufám promine). Martin si totiž uvědomil, jak velký vliv může mít na marketingový trh, aby se zvětšovala nejen úroveň kreativity, ale i kvalita talentů. Toho dosahuje jako kreativní a strategický ředitel agentury Triad, jako absolvent Berlin School of Creative Leadership, jako prezident klubu ADC a nyní jako autor této knihy. Je velmi málo lidí, kteří si to uvědomují a mají čas i energii přispívat k růstu kvality našeho oboru. Martin právě mezi ty lidi patří a tato kniha je toho důkazem.
Ta kniha se mi nečetla snadno. Ne, že by byla napsaná špatně. Naopak, jedná se o skvěle strukturovanou knihu plnou zajímavých příběhů a doporučení. Ta kniha se mi nečetla snadno zejména kvůli tomu, že mi konečně zpětně docvakly skutečné důvody, proč jsem v minulosti měnil zaměstnavatele. Ať už jsem dal výpověď, nebo ji dostal. Manažerská pozice není snadná a v Čechách není dostatečná kultura, která by připravovala a rozvíjela lidi na vedoucí pozici. Každopádně tato kniha obsahuje velmi užitečný pohled na tuto roli a rady, jak se vypořádávat v různých situacích. Rozhodně parádní kniha pro začátek.
Další z řady knížek, která nabízí pohled do behaviorálních věd v marketingu. Ale tahle kromě teorie nabízí i praktický návod, který můžete hned aplikovat ve své strategii i kreativě. Velmi čtivé a pro milovníky oceněných kampaní z Cannes Lions inspirativní. Mrzí mě, že jsem se k této knize dostal až teď. Ušetřilo by mi to v práci spoustu času.
Neskutečný vhled do české společnosti, který si mnoho z nás (z Prahy) příliš nepřipouští. Autor knihy hezky rozdělil několik palčivých problémů v naší společnosti a rozebírá je z různých úhlů, čímž trochu pomáhá čtenářům v procvičování kritického myšlení, aby si poté mohli udělat svůj vlastní názor, a třeba se rozhodli i jednat. Rozhodně musím doporučit a děkuji za doporučení od Jiří Sekera.
Zatímco všichni se rozhodli číst knihu Modlitba za Černobyl od novinářky Alexijevičové (což bude způsobeno marketingem všech knihkupectví v Čechách), tak já jsem zvolil druhou knihu o Černobylu, kterou spíše doporučuje odbornější skupina kvůli rozsáhlejší a podrobnější analýze celého průběhu. Serhii Plokhy opravdu napsal čtivou knihu a diváci seriálu Černobyl z produkce HBO budou mít pocit, že jsou opět v seriálu, který je zavede podrobněji do všech zákoutí a ještě dál.
Tuto knihu vám nedoporučuji číst! Jednak si uvědomíte, že váš stávající vzor (pokud už jím není Leonardo da Vinci) vlastně tak moc geniální není. A za druhé (a to je mnohem důležitější) budete chtít navštívit Itálii a Francii (popř. další státy), abyste si mohli prohlédnout Leonardova díla na vlastní oči. Tentokrát však obohaceni o mnohem více vědomostí, jak a na co se ve skutečnosti dívat. Teprve díky této knize si uvědomíte skutečnou genialitu tohoto člověka a častokrát je vám líto, že Leonardo své zápisky nepublikoval, protože by to mohlo změnit koloběh dějin. Walter Isacson nezklamal a opět mi přinesl úžasný životopis, který vís nepřestane překvapovat, protože se díky zápiskům Leonarda toho tolik dochovalo a dal se tak bez “problémů” poskládat celý jeho život. To se u naší generace tolik říct nedá, když je všechno digitální. Měl bych se nejspíš vrátit zpět ke svým papírovým deníkům. A teď mě omluvte, musím si jít koupit vstupenku do Louvru.
Čekání se vyplatilo. Nakladatelství Melvil opět odvedlo dobrou práci a kniha se krásně četla od začátku do konce. Hans Rosling přesně trefil i do mého starého vnímání světa, které se už sakra posunulo k lepšímu a já jsem rád, že teď tyto znalosti můžu předávat dál a bavit se o tom s lidmi. Je to skvělé téma k debatě téměř při jakékoliv příležitosti a vy tak můžete oslňovat ostatní svým intelektem :)