Tři čtvrtě na šílenství

Dobrodružný arcanepunkový román o čtyřech dhampírských sourozencích Paromagická revoluce všechno změnila. Vědci nalezli způsob, jak propojit kouzla a techniku. Pohnula se první lokomotiva živená energií nadaných dětí. Staré způsoby byly zamítnuty, jejich zbytky použity k upevnění nových pořádků. A čtyřem dhampírským sourozencům se otevřel svět. Najednou měli budoucnost. Ač si každý z nich zvolil jinou životní cestu, jejich příběhy se dál proplétají. Frozína studuje na Královské paromagické univerzitě. Až na občasné kolize s pedagogy, způsobené její přidrzlou povahou, se jí vede dobře. Dokud se jednoho dne nezjeví její smolařský bratr Rion s velice podivným požadavkem. Frozína mu bez otázek pomůže. Rodina je přece rodina. Třebaže se možná ptát měla… ––– Tři čtvrtě na šílenství pulzuje atmosférou arcanepunku a na příběhu čtyř dhampírských sourozenců ilustruje, jak rozdílné mohou být lidské osudy. Díky vícehlasé kompozici se Jele Abasové podařilo v jedné knize propojit hned několik fantastických žánrů a ukázat, že hrdinou může být i samotný svět. — Jiří Štěpán, redaktor Šest párů očí ji vmžiku probodlo až příliš střízlivými pohledy. „Co? Chcete vědět, jak vypadala jeho krev? Popíšu vám ji: Byla červená.“ Frozína tuto hru milovala. V zakouřené hospodě ohlušení hlasy opilců polknete tu malou smradlavou pilulku, pak čekáte s kamenným obličejem, tváříte se jakoby nic, konverzujete, zatímco vám cévami koluje šílenství, proudí až do srdce, zachvacuje mysl. Svůj lék máte v ruce: panáka plného krve, a kdo ho vypije, prosím z kola ven. A ideálně i ven z genofondu, neboť kdo se neumí kontrolovat v přítomnosti lidí, vůbec nedělá svému druhu dobrotu. Mluvila a mluvila. Historka s bratrem fungovala vždycky. Nejdřív poslouchali, protože byli zděšení — a pak už slyšeli jenom krev, krev, krev. — ukázka z knihy