Marki
I kind of like the writing. I love the short chapters. I feel like the beginning was strong and the stakes of Mystery were set high. The ending does have this sort of shock value but it still feels like a puzzle piece that doesn't quite fit with the rest.
I feel like there's very little plot besides the Mystery. Which means there's quite a few empty spots that are just...boring. Although the vibe of a place and time kind of covered in brainfog does fit the narrative, it's not enough to truly draw you in. The reimagined fairytales and dramatic analogies of Cadence's pain weren't terrific, but it was a nice shift from the bland narrative going through most of the book.
Roztomilá pohádka, víc vibes než děj, velmi found family, mini queer love story jako poleva na skořicové rolce :) Jestli chcete totálně vypnout a chvíli si jenom užívat pohodový a útulný příběh, ve kterém chybí jakákoliv těžká témata, jděte do toho.
Možná až moc politiky občas a někdy až moc velké “rozehrávaní” scén. Ok, chápu, ty chlapi, co se tam válí v hospodě chtějí jenom pít a obtěžovat ženský. Už když jsi to řekl poprvý, tak jsem to slyšela. Jinak nejspíš jsem to předtím jenom ignorovala, ale až tady mě praštilo do očí, jak moc Sapkowski miluje psaní o znásilňování. A o tom, jak ženy dbají jenom na vzhled. Kdykoliv je tam Triss, tak je zároveň zmínka o jejím “vosím pase” a jak je to její největší priorita. Okej no. Snad bude závěr ságy působivý.
I think I'm not the target demographic and yet it somehow hit deep.
First things first. I think that marketing this as a love story/romance is misleading, it leads to an expectation of the romance being the main topic of the story. Yes, Dante is in love with Ari. Yes, their relationship somehow develops throughout the book. However, I'd say that it stays more in the background until the very very end.
The main focus is the angsty inner world of the POV protagonist, Ari. It feels iceberg-y. I feel like it's aimed at people who are going through the same thing (or have gone), of endlessly doubting yourself, feeling like you don't belong, that maybe you're not fit for this whole life thing etc. Those people read one sentence and feel a thousand things. I have to admit that at times it hit home too. My favourite relatable moments were winding someone up just so you get any kind of reaction, “I thought that if I chose the right words in the right language, he will hear me” and the most of all “You go to a councilor, dad goes to a councilor. And maybe after that, I'll go to a councillor.”
But I also have to admit that quite often I was at the limit of how much depressing, self-deprecating dialogue and pushing away your loved ones just cause you're angsty I could bear. The sentiment “the problem with my life is that it was someone else's idea”on page 8 pretty much sets the tone for the rest of the book. Don't get me wrong, it is illustrated very well why Ari is the way he is, why he's used to running away from communication and closeness and opening up - his parents have done it to him his whole life. Still, sometimes Ari's behaviour got really fucking annoying. Nevertheless I can imagine that maybe if I had read this 10 years back, I would've found it mostly relatable, so I'm putting this annoyance aside, knowing it's one of the books that I might just have read too late.
That aside, other things I liked was the character of Dante and sometimes I thought his POV might've been more interesting as Ari's often got repetitive and honestly, at the beginning of the book I thought that their POVs are going to switch intbetween chapters, might've been interesting if they did. I liked the portrayal of two families, one troubled, one less so, the gentleness of Dante's parents was so nice. Also the subtle touch on immigrant struggles was cool.
concerning the format and pacing - the chapters are short (and I am a fan of shorter chapters), there is quite a lot of quick exchange dialogue. The beginning was pretty light, the middle section got pretty heavy with all the injury and depressiveness. I felt the ending was the strongest - it made me tear up.
All in all, I don't think I'm going to re-read this or read the sequel. And even though it was at times too angsty for me, I still gotta give it 4 stars.
tropes: troubled family, coming of age, teenage angst, fear of intimacy, inability to connect
lit mentioned: Heart of Darkness, William Carlos Williams poetry, Bless Me, Ultima, The Grapes of Wrath, War and Peace, The Sun Also Rises
i enjoyed this so much! likeable protagonists (one is queer!), cool thoughts about love and Passions in general, sometimes funny, love it <3
Občas mi přišlo, že se autorka do AAVE trochu zamotala a byla nekonzistentní, celá ta romantická podlinka u Skeeter mi přišla zbytečná a nepochopila jsem, proč tam byla. ( Jakože když pomáháš minoritám, tak to má dopad i na tebe? idk ) Jinak moc pěkné ♥
This was alright I guess. Very much a product of its time, a mix of feminist messaging but a white cishet feminism and personal anecdotes often falling into some stereotypes and essentialism. Especially ranting about having children, Moran says one stereotypical thing in one chapter (having children will make you into a superwoman, nothing else can do that) and then says the complete opposite in the next. Mid 2000s Cosmo vibes. Feel free to pass
Skins the basics of linguistics - if you already know something about languages this book might not offer as much new information, but it looks at language from many various angles and is therefore definitely worth the read!
Moc doporučuji komukoliv, kdo se chce dozvědět více o americké kultuře nebo mentalitě. Velmi informativní, ale přístupně napsané, informace prokládány zážitky jak z profesního života tak zkušenosti s běžným životem v USA
tuto knihu jsem si koupila za peníze, takže jsem se jí citila povinna dočíst
uf.
Tolle zatracuje všechno - čas, mysl, emoční tělo, emoce, které přirovnává k parazitům a nabádá vás abyste zůstali v přítomném okamžiku. Přítomný okamžik a koncept mindfulness a nelpění na myšlenkách je cool, ale všechno to jde do kytek když přijde na zmatené a hlavně totál brutal egoistické podání ve stylu “já vím všechno, vy nic, vlastně to ani chápat nemůžete, a já vás vlastně nic neučím, skrze tuto knihu k vám promlouvá vaše vědomí, vy chátro. ale když se neosvítíte jako já, jste špína.”
Kromě toho, že se hrozně opakuje, tak si taky neustále protiřečí. Zatracuje koncept času, budoucnosti a minulosti, ale “asi cítíte emoci z minulosti.” Emoce jsou paraziti ale “Naslouchejte svým emocím, oni vás navedou.” “Abyste se zbavili negativních emocí, musíte žít v přítomnosti. A abyste žili v přítomnosti, musíte se zbavit negativních emocí.”
Korunu tomu dává když čtenáři sdělí že je narozdíl od autora (který je osvícený) “Nechci vás osobně urážet, ale nejste snad součástí lidstva, které jen ve dvacátem století avraždilo 100 milionů členů vlastního druhu?” kámo, ty taky. a tohle ukazování prsten na všechny ty smrtelníky, co všechno ničí svojí negativitou jede celou knihou, samozřejmě zatímco se autor od nich distancuje, protože už je dál.
přičteno k tomu přirovnávání antidepresiv k alkoholu a narkotikům a varování před “šílenstvím,” ať už tím myslí cokoliv. a prosím, pověz mi, cishet muži, jak ženy moc lpí na tom, že žijou v mocensky nebalancovaný společnosti a kdyby se na to vykašlaly tak by neměly menstruační křeče neasi.
považuju sama sebe za někoho, kdo je v porovnání s průměrným joudou dost ezo, ale tohle bylo moc i na mě.
s tím posláním, co tam někde v podstatě je, souhlasím, ale autor to totálně zabíjí.
té fyziky tam zas tolik není až na bubliny na konci bajek. také mi přišla prapodivná témata jako můj manžel je alkoholik/můj manžel běhá za jinými/hroch půjde po nafukovací samičce, která s fyzikou neměla co dělat a při marketingu knihy pro děti nejsou úplně nezbytná
velmi fajn a rychle se čte (pro mě čas čtení cca 2h)
Plus: Krátká a pozitivní sekce o polyamorii, boření genderových stereotypů, LGBTQ inkluze, mateřství je volitelná věc, celá kapitola o vztazích a lidi s hendikepem, vztah není nutnost ke štěst
Minus: zdůrazňování sexu jako jednoho ze základních pilířů vztahu bez vyjímky, zmínka asexuality ale špatná definice jako někoho kdo nepotřebuje k sexu city (?) a pro mě osobně ještě zmínka konceptu mentálního podvádění, kterýmu doteď nerozumím proč a co to je
Ty mínusy jsou spíš drobnosti, knížka je super i super progresivní a doporučuju ♥
O samotných magických aspektech Prahy tam byla asi kapitola a půl nebo dvě, zbytek byl jenom výklad dějin Českých zemí. Jestli jste doufali v přehled míst, kde se objevují duchové tak vám stačí si přečíst jednu kapitolu.
Autor zároveň po jmenování nějakého záhadného jevu ještě rád podotýká, že nikdy nic takového neexistovalo a že to je jenom pověra a lidé halucinovali. Možná, ale nech si to pro sebe Vláďo, třeba chci věřit, že po nacistické Praze skákal pérák.
Ještě nechápu jak mohl editor nechat každý odstavec zakončený třemi tečkami a věčně se opakující formát ve stylu informace v závorce s “pozn. autora.” Když jsou to všechno poznámky autora tak proč to tam pořád opakovat?