Pavel Buřita
Pěkný závěr fascinující trilogie. První polovina pěkně epická, druhá lehce (těžce) filozofující. Na to jsem byl ale již připraven z Povětroně. Pěkný a zároveň úplně hrozivý příběh, v momentech, kdy byly odkrývány některé osoby vypravěčova životě mě mrazilo. Rovněž oceňuji doslov, v němž se vracíme k předchozím knihám.
Netradičně popsaný příběh člověka, který byl na svou dobu až moc retro. Čapek mistrně mění styly, jakými v jednotlivých třech knihách posouvá příběh kupředu. První kniha s minimem přímé řeči, naopak s velmi hustými proudy myšlenek, druhá kniha se pak právě vyznačuje zejména dialogy vyšetřovatelů, kniha třetí jako zápis o soudním řízení, v němž čtenář s obtížemi rozlišuje mezi replikou a “skutečným” pásmem vypravěče.
Když to srovnám s prvním dílem, tak vidím velké zlepšení. Příběh sice znám, nicméně už to není taková kultovka jako jednička, takže jsem mnohdy překvapen některými situacemi (třeba hulákem, který je prostě skvělý). Dobby je roztomilý, Zlatoslav mi jde na nervy, Ginny vlastně taková nijaká, nevýrazná zatím. Osobně mám problém asi jedině s tím, že chování hlavní trojice mi někdy přijde celkem umělé (některé repliky na mě působí jako kdyby to říkali čtyřicátnící na rozdíl od dvanáctiletých děcek).
Velmi čtivé. Linka zaměřená na J. R. Isidora mě extra nezaujala (možná když se ke knize vrátím s časem nebo dám přednost originálu před českým překladem, v němž mohl jeho potenciál zaniknout, kdo ví). I závěr knihy poměrně vyšuměl. Nedostatky však byly plně kompenzovány filozofujícím lovcem androidů se slabostí pro androidky.
