Dějiny sexuality 1: Vůle k vědění

Nedávám tři hvězdičky proto, že by kniha byla nějak špatná. Je velmi zajímavá, ale trošku komplikovaná (snad v žádné jiné knize nebylo tolikrát použito slovo “diskurz”). Knihu jsem si pořídil kvůli článku, ve kterém psali, že francouzský vydavatel se rozhodl i přes Foucaultovu poslední vůli vydat Michelovů nedokončený čtvrtý díl v rámci reakce na kampaň #MeToo.
A Michel Foucault opravdu předběhl dobu. V podstatě předpověděl, že se něco takového stane. Důrazně poukazuje na to, že problém se netýká mužů, ale naší společnosti. Proč se ženy bály otevřeně mluvit o tomto problému:

“Moc je totiž tolerovaná jen za podmínky, že její významnou část sebe samé maskuje. Její úspěch je přímo úměrný tomu, nakolik se jí daří skrývat své mechanismy.”

Ano, mnoho mužů touží po moci a důsledkem nastavení naší společnosti se tak začali chovat i k ženám. Ženy však dříve nebyly takové. Dokázaly si stát za svým a říct všechno na rovinu. Ale najednou se začali objevovat “experti” v podobě lékařů, pedagogů, psychiatrů, kněží a pastorů, kteří začali kázat svoje vize a najednou ve společnosti začali označovat lhostejné matky, impotentní, sadistické nebo perverzní manžele, hysterické či neurastenické dcery, předčasně aktivní a již vysílené děti, mladé homosexuály odmítající manželství nebo homosexuály zanedbávající svou ženu. Tím vnášejí neklid sexuality a začíná se z této záležitosti stávat tabu. Sex se v podstatě stal politickou záležitostí a dal vzniknout rasismus. Jen si vzpomeňte na Hitlera a jeho nacismus. Celá ta politika populace, rodiny, manželství, vzdělání, společenské hierarchizace, vlastnictví a dlouhá série neustálých intervencí na rovině těla, chování, zdraví, každodenního života tak přijaly zabarvení a ospravedlnění z mytické starosti chránit čistotu krve a zajistit vítězství.
Samozřejmě i lidé v minulosti měli různé sexuální choutky. Jen prostě nebyl problém o tom mluvit. Ale v 19. století se rozhodli sexuální pud izolovat jako biologický a psychicky autonomní pud. Vznikla analýza všech forem anomálií, jichž může nabývat a začal se na základě toho hledat technologie nápravy. Z této analýzy vzešly 4 body, se kterými se setkáváme i nyní: hysterická žena, masturbující dítě, malthusiánský pár a perverzní dospělý.
To vše postupně vedlo k různým situacím po celém světě, včetně #MeToo. Ale naše globální společnost si neuvědomuje, že nelze vytvořit jednotnou globální strategii platnou pro celou společnost.
Vezměte si například často a různými prostředky prosazovanou ideu redukovat sex na jeho reprodukční funkci, na jeho heterosexuální a dospělou formu a na jeho manželskou legitimitu, která nebere bezpochyby v úvahu mnohost zamýšlených cílů, mnohost prostředků působících v sexuálních politikách, jež se týkají obou pohlaví, různých věkových skupin a rozdílných společenských tříd.

Takže kniha rozhodně stojí za pozornost, protože vám ukáže pohledy z různých úhlů, které stojí za povšimnutí.

Genealogie sexuality by byl více vhodný název. Foucault píše krásně a spíše než výklad čtenáři vede polemiku sám se sebou, ale kvůli tomuto místy poetickému stylu je práce těžká na uchopení při první přečtení; bez přednášek/recenzí vysvětlujících “co tím vlastně myslel” bych si toho odnesla o dost méně.